V Tolkienových knihách se objevuje mnoho bájných (ne)tvorů, ras, počínaje nečistými skřety, silnými trpaslíky milujícími nadevše zlato, přes spanilé elfy a bájnou Odulu, Valar a samotným Ilúvatarem konče. Většina z těchto ras, hlavně co se "pozemských" bytostí týče, se ujala, mnoho spisovatelů fantasy literatury se jimi inspirovalo a Tolkien tím prakticky položil základy moderní fantasy literatury. Dnes by se nikdo neopovážil psát o elfích hornících nebo trpasličích lučištnících, a to proto, že Tolkienův svět s pevně stanovenými pravidly je považován za reálný svět, jehož podstata je zcela neotřesitelná. I když ne že by elfové atd. neexistovali již dříve (např. ve hře W. Shakespeara vystupuje král elfů), jenže to byly "fairy tale" postavy pro děti a teprve Tolkien svým dílem, v němž popisuje vznik a charakteristiky jednotlivých ras, z nich vytvořil ony "normální", neinfantilní bytosti, takové, jak je známe dnes.

Ilúvatar - rodokmen

Hobiti – Historie – Krajový letopočet

Elfové

Trpaslíci

Lidé

Skřeti

Enti

Ilúvatar

Nejvyšší, Jediný, Otec všech; Eru, v Ardě se však nazývá Ilúvatar. On je první počátek, za něj nesahá nic. Bývá často pokládán za boha, ale není jím. Vždyť on sám je stvořil - z jeho myšlenek vznikly Ainur. S nimi pak rozprávěl, učil je a zjevil jim Námět, podle nejž Ainur začali vytvářet velkou Hudbu. Avšak Melkor, nejmocnější z Valar, sledujíce své černé plány, zapříčinil nesoulad a disharmonii v jinak překrásné a dokonalé Hudbě. Proto Ilúvatar poskytl další námět, ještě krásnější než první. Z této Hudby nabyl podstatu Svět, Ilúvatar dal vidění Bytí, umístnil je do Prázdna a vyslal Tajný oheň, aby hořel v srdci Světa, a ten byl nazván Eä. Eru je pánem všeho, co na světě je, stvořil jej, není však jeho součástí.

zpět

E

Efové

Nazýváni také Quendi, Eldar, prvorozené děti Ilúvatorovy. Z Ilúvatarova spánku procitli u hvězdného jezera Cuiviénenu na východě staré Středozemě. Dlouho zde bydleli, ale jednou jel Valar Oromë lovit, najednou uslyšel zpívat mnoho hlasů. Tak Valar našli elfy, které sami tak dlouho očekávali. Mnozí elfové se ho při jeho příchodu báli, poněvadž si mysleli, že to jeden z Melkorových služebníků, kteří je špehovali a přepadávali. Většina však poznala, že na koni není žádný přízrak a ti nejušlechtilejší elfové k němu byli přitahováni, protože měl ve tváři světlo Amanu. Oromë se mezi elfy chvíli zdržel a pak šel ohlásit Valar novinu o jejich procitnutí. Po dlouhé radě se Valar rozhodli, že by s nimi měli elfové pobývat v Amanu. Tak Oromë odjel zpět do Cuiviénenu a vybral z elfů tři vyslance - Ingwëho, Finwëho a Elwëho, pozdější krále elfů. Ti s ním odcestovali do Valinoru, aby shlédli jeho krásy a přesvědčit ostatní elfy k cestě na západ. A tak došlo k prvnímu rozdělení elfů: Příbuzní Ingwëho a většina příbuzných Finwëho a Elwëho souhlasili se svými pány jít za Valar do Amanu. Tito elfové byli od té doby nazýváni Eldar. Někteří však pozvání odmítli a zůstali ve Středozemi. Byli to Avari, Neochotní, kteří nikdy neviděli Světlo dvou Stromů.

První na cestu vyrazili elfové, které vedl Ingwë - nejvyšší pán elfského rodu. Jeho lid se jmenoval Vynyar - Sliční elfové. Vanyar se už nikdy nevrátili do Středozemě. Po nich šli Noldor, lid Finwëho. Jsou to moudří a hloubaví elfové. Jako poslední se na cestu vydali Elwëho elfové - Teleri. Šli pomalu, poněvadž si cestou do Valinoru nebyli jisti. Když nakonec došli až k západnímu pobřeží, zamilovali si moře. V Amanu se stali mořskými elfy, Falmari.

Tři rody elfů přešli přes moře do Valinoru. Někteří z Eldar sice vyrazili na pochod, ale cestou se ztratili, odbočili nebo zůstali na pobřeží Středozemě. Byli většinou z rodu Teleri. Bydleli u moře, chodili po lesích a horách, ale jejich srdce byla vždy obrácena na západ. Tito elfové se nazývají Úmanyar. Spolu s Avari jsou nazýváni Moriquendi, Temní elfové - poznali až světlo Měsíce a Slunce.

Ti elfové, kteří byli v ranných dobách lapeni Melkorovými služebníky byli uvězněni a zotročeni a Melkor z nich vypěstoval ošklivé plemeno skřetů a ti se stali největšími nepřáteli elfů. Říká se, že to byl Melkorův nejpodlejší čin.

zpět

Lidé

...Ilúvatorovy děti, jež byly počaty samotným Ilúvatarem při Velké Hudbě, odrážející jeho mysl.

Určil, aby srdce lidí směřovalo za hranice světa a nenalézalo v něm klid; ale měli mít schopnost utvářet svůj život mezi silami a náhodami světa přes hranice Hudby Ainur, která je pro všechny ostatní jako osud; a jejich působením bude všechno dokončeno tvarem i skutkem a svět se vyplní až do posledního a nejmenšího. K tomuto daru svobody patří i, že lidské děti přebývají ve světě živi jen krátce, nejsou k němu vázáni a brzy odcházejí. Lidští synové stárnou, umírají a opuštějí svět, proto jsou nazváni Hosty nebo Cizinci. Jejich osudem je smrt.

Kam po smrti odchází jejich duch neví nikdo kromě Ilúvatara a Mandose. Někteří elfové tvrdí, že také do síní Mandosu, ale na jiné místo než Eldar. Mladší děti Ilúvatarovy se probudily v zemi Hildórienu, ve východních končinách Středozemě, když poprvé vstalo Slunce. Ale první Slunce vstalo na Západě a otevírající se oči lidí se k němu obrátily, a když se jejich nohy vydaly na pouť Zemí, většinou se ubíraly tím směrem. Eldar jim říkali Atani, Druhý lid, ale také Hildor, Nástupci, a všelijak jinak: Apanónar, Druhorození, Engwar, Neduživí a Fírimar, Smrtelní.

Po vypuzení Morgotha byla pro Edain Valar vytvořena nová země blízko Valinoru, oddělena od něj širokým mořem. Valar tuto zemi nazvali Andor, Darovaná země. Lidé nazvali tu zemi Elenna, totiž K hvězdám, ale i Anadune, totiž Západní říše, v jazyce Vznešených elfů Númenórë. To byl počátek lidu, jemuž se v řeči Šedých elfů říkalo Dúnadani: Númenorejci, Králové mezi lidmi. Sice neunikli smrti, ale žili dlouho a nepoznali nemoc. Ze všech ostatních lidských rodů se právě oni nejvíce podobali Prvorozeným, Dúnadané dokonce hovořili a rozuměli elfí řeči.

Dúnadanem byl například i Aragorn, člen Společenstva z Pána Prstenů, jež mělo doprovodit Toho, co nese Prsten, k Ohnivé hoře.

zpět

Trpaslíci

Trpaslíci nejsou dětmi Ilúvatara, stvořil je Aulë ovládající všechna řemesla, zejména zpracování kovů, toužíce po žácích, které by mohl učit svým znalostem a dovednostem. Nejdříve tajně vytvořil Sedm otců trpaslíků hluboko v podzemní jeskyni Středozemě. Avšak Ilúvatar věděl co se stalo a rozhněval se na Aulëho. Ten chtěl trpaslíky pobít, ale Eru se nad ním slitoval a ušetřil je.

Trpaslíci jsou velmi silní, snáze snášejí utrpení, bolest a hlad než ostatní rasy, protože měli na Svět přijít až za Melkorovy moci, také žijí déle než lidé. Po smrti je prý Aulë shromažďuje do síní Mandosu a nakonec je Ilúvatar přijme mezi ostatní Děti.

Trpaslíci milují veškerá řemesla, zejména kovářství, dále diamanty jež dolují v zemi, mnohem více než to, co na zemi žije a roste.

Lidé jim vždy záviděli jejich bohatství, což bylo příčinou mnoha rozporů mezi těmito rasami. Teprve během Třetího věku bylo mezi nimi vyhlášeno přátelství a trpaslíci začali obchodovat s ostatními rasami a používat Západštinu. Přesto v tajnosti používali svůj vlastní jazyk, jež nesdělili ani svým přátelům, střežili jej jako své bohatství a později se z něj stal jazyk učenců. Ani v samých počátcích jej z jiných plemen ovládl jen málokdo - zněl jim drsně a těžkopádně a trpaslíci se raději učili jazyk těch, s kým obchodovali či přebývali.

Jejich rodovou zbraní byla sekera a krumpáč, který zároveň používali při dolování. K ochraně používali kroužkové košile, vlastní vynález v jehož výrobě nebyli trpasličí mistři nikdy překonáni, a šupinovou zbroj, buď z kvalitní ocele anebo z mithrilu.

zpět

Informace o hobitech

Hobiti jsou malý a veselý národ. Dříve byli početnější než dnes. Velmi dobře slyší a mají bystrý zrak. Neradi spěchají, nicméňe jsou hbití a obratní.

Jsou to malí lidičkové, ještě menší než trpaslíci. Měří od dvou do čtyř stop. Mají obtloustlé břicho a krátké nohy, kulatý a živý obličej, uši lehce zašpičatělé. Vlasy mají krátké, kudrnaté, povětšinou hnědé. Nohy mají od kotníků pokryté hnědou srstí, podobnou vlasům.

Oblékají se do jasných barev, z nichž mají nejoblíbenější žlutou a zelenou. Boty nosili zřídka.

Rádi pili a jedli. Měli stále veselou povahu. Byli přívětiví, společenští.

Jejich původ je zastřen notnou dávkou tajemství. Je patrné, že byli více než blízkými příbuznými lidí. Mluvili dokonce stejným jazykem jako lidé. Dalo by se říci, že byli určitý druh lidí. Měli jiné než lidské schopnosti a bez výjimky rádi a neradi stejné věci jako lidé. (Jeremius: Rasa půlčíků (hobitů) povstala na Východě zhruba tak ve stejné době jako lidé - tehdy, když na povrch Světa dopadl paprsek ohně Arien, zvaného též Slunce.)

Mezi hobity a námi byly však menší rozdíly. Některé bych zde chtěl jmenovat. Povětšinou nebydleli v domech, ale v tunelech a norách. Nebo si vymysleli vlastní kalendář a nezávisle na ostatních používali vlastní "Krajový letopočet" (k. l.). K hobitům se vztahovala ještě jedna zvláštnost, měli ze zvyku nasávat a vdechovat skrz trubice z hlíny či dřeva (dýmky) kouř hořících listů byliny, kterou nazývali dýmkové koření, listí (dýmkové koření bylo pravděpodobně tabák)

Sami se dokonce dělili na tři rozdílné odrůdy: Chluponozi, Plavíni a Statové.

zpět

Krajový letopočet

Rok	Dúnadané	Hobiti		Počet Dnů	Dnešní čas
		Kraj	Hůrka
Slunokruh	Zima Hrívë	Novorok		1	1. leden
		Ponovorok	Mrazen	30	2. leden - 31. Leden
		Chladen	Chladen	30	1.únor – 2.březen
	Jaro Tuilë	Jarn	Jarn	30	3.březen – 1.duben
		Dešten	Pučen	30	2.duben – 1.květen
		Traven	Traven	30	2.květen – 31.květen
	Léto Hirë	Předradostiny	Radosten	30	1.červen – 30.červen
		Radostiny, Slunovrat, Radostiny		3	1. – 3. Červenec
		Poradostiny	Letnice	30	4.červenec – 2.srpen
		Sečen	Lučen	30	3.srpen – 1.září
	Podzim Yávië	Světen	Sečen	30	2.září – 1.říjen
		Zimosmeť	Sklizen	30	2.říjen – 31.říjen
		Hodovan	Hodavec	30	1.listopad – 30.listopad
	Zima Hrívë	Přednovorok	Novorok	30	1.prosinec – 30.prosinec
		Novorok		1	31.prosinec

Hobiti po svém příchodu do Kraje přejali královský kalendář používaný tehdejšími Dúnadany, který si upravili po svém. Přestupný rok vyřešili přídáním jednoho dne -tzv. zaradostiny. Hobiti ignorovali změny v kalendářích; a to jak správcovský kalendář, tak i nový královský kalendář zavedený králem Elessarem.

Krajový kalendář

 (1) Ponovorok (2) Chladen (3) Jarn
 NOVOROK 7 14 21 28 - 5 12 19 26 - 3 10 17 24
 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27 - 4 11 18 25
 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28 - 5 12 19 26
 3 10 17 24 - 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27
 4 11 18 25 - 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28
 5 12 19 26 - 3 10 17 24 - 1 8 15  22 29
 6 13 20 27 - 4 11 18 25 - 2 9 10 23 30
 
 (4) Dešten (5) Traven (6) Předradostiny
 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27 - 4 11 18 25
 2 9 16 23 30 -  7 14 21 28 - 5 12 19 26
 3 10 17 24 - 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27
 4 11 18 25 - 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28
 5 12 19 26 - 3 10 17 24 - 1 8 15 22 29
 6 13 20 27 - 4 11 18 25 - 2 9 16 23 30
 7 14 21 28 5 12 19 26 - 3 10 17 24 RADOSTINY
 Slunovrat (Zaradostiny)
 (7) Poradostiny  (8) Sečen (9) Světen
RADOSTINY 7 14 21 28 - 5 12 19 26 - 3 10 17 24
 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27 - 4 11 18 25
 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28 - 5 12 19 26
  3 10 17 24 - 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27
 4 11 18 25 - 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28
 5 12 19 26 - 3 10 17 24 - 1 8 15 22 29
 6 13 20 27 4 11 18 25 - 2 9 16 23 30
 
 (10) Zimosmeť (11) Hodovan (12) Přednovorok
 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27 - 4 11 18 25
 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28 - 5 12 19 26
 3 10 17 24 - 1 8 15 22 29 - 6 13 20 27
 4 11 18 25 - 2 9 16 23 30 - 7 14 21 28
 5 12 19 26 - 3 10 17 24 - 1 8 15 22 29
 6 13 20 27 - 4 11 18 25 -  2 9 16 23 30
 7 14 21 28 - 5 12 19 26 - 3 10 17 24 NOVOROK

zpět

Historie hobitů

Je jasné, že jako jiné mnohé národy táhli v dávné minulosti na zapád. Nejstarší informace o hobitech jsou známy z doby, kdy sídlili v dolním toku břehů řeky Anduiny v dolinách horního toku řeky Anduiny, mezi Velkým zeleným hvozdem a Mlžnými horami. Snad kvůli stínu, který padl na les, který potemněl a od té doby se jmenoval Temný hvozd, se rozhodli přechodu přes Mlžné hory na západ. Ještě než překročili Mlžné hory se rozčleněli na tři druhy : Plavíny, Staty a Chluponohy.

Po přechodu Mlžných hor se hobiti dostali do zapádních končin Eriadoru.
Protože zde bylo hodně místa, začali se zde hobité pomalu usídlovat. Většina starých sídlišť byla koncem Třetího věku opuštěna. Některá, však nepřestala existovat, jako například Hůrka či Hustoles.

Kolem roku 1601 Třetího věku plavínští bratři Marko a Blanko s povolením krále ve Fornostu překročili s velkým počtem hobitů řeku Baraduinu (Brandyvínu). Osídlili zemi mezi Brandyvínou a Dalekými vrchy. Tuto zemi sami pojmenovali Kraj.

Od překročení Brandyvíny se začal počítat Krajový letopočet. Hobiti z Kraje se do své země zamilovali, zůstali tam a opět vymizeli z dějin lidí i elfů. Dokud však vládli na Severu králové, byli sice jejich poddadanými, ale ve skutečnosti žili pod vládou svých vlastních náčelníků. Po bitvě o Fornost (1974 Třetího věku) si zvolili vlastní vladyky, kteří převzali moc zmizelého krále. Po bouřlivých událostech války o Prsten se stal Kraj na výnos krále Ellesara Svobodnou zemí pod ochranou severního žezla.

Skřeti

Skřeti pocházejí z elfů. Říká se, že když se elfové toulali v raných dobách na východě Středozemě u vnitrozemského moře Cuiviénenu, v době, kdy ještě nebylo slunce ani měsíc a elfové se neznali a nepřátelili s Valar, posílal Melkor mezi ně své temné služebníky, aby Prvorozené přepadávali a chytali. Ti z elfů, kteří byli zajati, si Melkor zotročil a vypěstoval z nich ošklivé plemeno skřetů. Skřeti se nebývale rozmnožili a stali se jedním z nejdůležitějších nástrojů Temné moci.

Skřeti neměli žádnou svou řeč. Přebírali slova z jiných řečí a jazyků, a ty si upravovali ke svým vlastním potřebám. Vypěstovali si tolik nářečí, kolik bylo jejich sídlišť, takže skřetí řeč bývala při dorozumívání mezi dvěma rozdílnými kmeny k ničemu. Proto mezi sebou ve Třetím Věku používali západštinu. Sauron vynalezl také Černou řeč. Záměrem bylo, aby se stala jazykem všech, co mu slouží. To se však nikdy zcela nezdařilo. Přesto se mezi skřety mnoho slov z Černé řeči uchytilo (např. gháš - oheň).

Někdo tvrdí, že k plemenu skřetů náleží také skalní obři. Ve Starých časech to byli tupí tvorové a nemluvili více než zvířata. Ve Třetím věku se objevila neobyčejná rasa skalních obrů. V Černé řeči se nazývali olog-hai. Nikdo nepochyboval o tom, že je stvořil Sauron. Neví se však, jakého jsou původu, protože se nepodobali ani největším druhům skřetů a byli silní, pohyblivý a vychytralí. Narozdíl od skřetů snášeli slunce, pokud byli v Sauronově moci.

zpět

Enti

Enti, zvaní také Onodrim či Enyd byli nejstarobylejší lid přežívající ve Středozemi. Jméno Ent je podoba jejich jména v jazyce Rohanů.

A jak vůbec takový ent vypadal? Všichni se podobali vysoké postavě připomínající člověka. Jinak se Enti od sebe lišili, jako jeden druh stromu od druhého. Byli rozdílní ve výšce a délce. Měli mnoho tvarů a barev. Lišili se v počtu prstů na rukou a nohou (od tří do devíti). Někteří připomínali buky a duby, byli velice statní s vysokou hlavou téměř bez krku, jiní zase byli vysocí a rovní a šedí s mnohaprstýma rukama a dlouhýma nohama, ti připomínali jasany. Ti co měli hnědou kůži, veliké a tlusté ruce a krátké tlusté nohy vypadali jako kaštany. Ti nejurostlejší vypadali jako jedle a další jako lípy, břízy či jeřáby.

Z prvních entů, kteří byli zbyli jen tři. Stromovous (Fangorn), s kterým se potkali Pipin a Smíšek, Listovlas (Finglas) a Korkož (Fladriff). Mnoho entů zestromovatělo a jiní padli zlou náhodou. Mnoho entů všech ve Fangornu ještě žije. Enti však neměli žádné enťata, ztratili totiž Entky, které již dlouhou dobu marně hledají.

V dávných dobách se enti a elfové znali. Enti připisovali elfům tu schopnost, že jim dali touhu mluvit. Jazyk, však používali vlastní,. Tento jazyk, který si enti vytvořili sami se nepodobal žádnému jinému. Byl pomalý, zvučný s tendencí k hromadění a opakování, jednoduchý, tvořený mnoha odstíny samohlásek a rozlišováním tónin a délek. Ani nejmoudřejší a nejučenější elfové se jej nepokusili znázornit písmem. Jiné jazyky se učili rychle, především dávali přednost elfským jazykům a nejraději měli prastarý jazyk Vznešených elfů. Některá slova, které hobiti Smíšek a Pipin v Fangornu slyšeli jsou quinejská či sindarská.

---

Enty stvořil Ilúvatar na žádost Yavanny, jejich skutečné jméno je Onodrim. Byli jakýmisi "ochránci" lesů Středozemě, proto jim byla dána schopnost hovořit a rozumět stromům.

Enti žili ve Fangornu, na první pohled vypadali jako stromy. Milovali klid a neměli rádi ukvapená rozhodnutí. Entština, jejich jazyk, byla rozvláčná, zvučná, pomalá a pro jiné národy obtížná k porozumění. Jsou jediný lid, který ovládá tento jazyk a používají ho pouze mezi sebou. To je nejspíš důvod, proč se ji nikdo nepokoušel zachytit písmem. K vyjádření jednoduchých věcí potřebují dlouhý čas a jen jejich jména by mohla zabrat několik řádků (např. když mezi ně přišli Pippin a Smíšek, pořádali radu. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale potřebovali několik dnů, aby si řekli vše potřebné. Naštěstí mnoho z nich vládně také Obecnou řečí. Sami si libovali v jazycích, obzvláště v řeči Vznešených elfů. Ostatním rasám příliš nedůvěřovali, samozřejmě kromě elfů, poněvadž ničily jejich lesy. Obzvláště nenáviděli 'skřety s jejich sekerami', stejně jako Saurona, jenž je vedl. Vztek ze svévolného ničení milovaných stromů se projevil při úspěšném povstání proti Sarumanovi.

Na konci čtvrtého věku však žilo již jen několik entů. Zapříčinil to rozkol mezi enty a entkami - každý se zajímali o něco jiného. Enti milovali procházky v lesích a rozmluvy se stromy, zatímco entky si zvykly chodit na louky a pole, pěstovat rostliny a ovocné stromy dle jejich vlastních tužeb. Proto si vytvořily zahrady okolo Anduiny. Enti a entky se navštěvovali zřídka a nakonec po velké válce entky zmizely. (O osudu entek panují dohady. Pozorní čtenáři si však mohou všimnou zmínky ve Společenstvu Prstenu, když si hobiti vyprávějí o "divných věcech v Kraji", jak jeden z nich zahlédl stvoření vypadající jako strom. Tolkien se o entkách také zmiňuje v Dopisech, později snad přidám pár úryvků)

S enty souvisí Huorni, tvorové téměř k nerozeznání od stromů. Jediným rozdílem je, že se mohou pohybovat a to velmi rychle. Ve Fangornu je jich mnoho a jsou spojeni s enty - Stromovous vypráví hobitům o tom, jak někteří enti postupně "stromovatí", nechce se jim pohybovat a hovořit (dalo by se říct, že upadají do apatie). Nejsou enty, ale huorny. Jejich nejhorším nepřítelem jsou také skřeti pro jejich nešetrné kácení stromů. Nakonec se Huorni rozhodli pomstít se skřetům. Během bitvy v Helmově žlebu Huorni přicestovali, aby se zbavili Uruk-hai, Sarumanových skřetů. Společenstvo nalezlo divný les před Helmovým žlabem po bitvě, který tam předtím nebyl. Gandalf a Legolas byli jedinými, jenž rozuměli, že to nebylo kouzlo, ale les huornů.

zpět